Novověké rukopisy Muzea Jindřichohradecka

Ze sbírek Národní technické knihovny bylo zpřístupněno 12 starých tisků a jejich konvolutů z 18. století. Jazykem jednotlivých tisků je němčina, v některých jsou menší části francouzsky; z obsahového hlediska jde převážně o díla týkající se architektury. Nejstarším svazkem je úvod do civilního stavitelství Augustina-Charlese d'Aviler, vytištěný v Amsterdamu v roce 1700; některé digitalizované tisky obsahují pouze soubory mědirytových tabulí s pohledy na jednotlivé stavby nebo jejich části a jejich půdorysy.

Z fondů Městského muzea a galerie Polička byl digitalizována nedělní a sváteční postila Vojtěcha Šebestiána Scipiona-Berličky, vytištěná v jezuitské tiskárně na Starém Městě pražském v letech 1667-1668 (signatura K 222). Tisk je doplněn řadou dřevořezů ilustrujících vykládaný biblický text.

Ze sbírek Regionálního muzea v Teplicích byl v roce 2019 digitalizován tematicky homogenní soubor pěti kodexů, pocházejících patrně z poslední třetiny 17. století. Jeden z rukopisů je psán latinsky a obsahuje "statuta philosophorum incognitorum" a nedokončený opis listů alchymisty Michaela Sendivoje, ostatní užívají převážně francouzštinu a jde o soubory alchymistických, lékařských, chemických, technických a dalších návodů a postupů. Všechny kodexy souvisejí s pobytem a činností alchymisty Bartoloměje Mencelia na zámku v Teplicích v poslední třetině 17. století a poté se staly součástí zámecké knihovny rodu Clary-Aldringenů.

Oblastní muzeum a galerie v Mostě zpřístupnilo ze svých sbírek rukopis označovaný jako Mostecký nešťastný kancionál. Kodex obsahuje zpěvy převážně k mešnímu, ale také k hodinkovému oficiu. Byl pořízen pro bratrstvo Těla Páně a P. Marie při kostele Nanebevzetí P. Marie v Mostě. Město Most pověřilo zhotovením kodexu podle smlouvy z 27. 7. 1537 písaře a iluminátora Jakuba z Plzně a rukopis měl být dokončen do 15. 10. 1538, ve skutečnosti byl ale uživatelům odevzdán až v květnu 1544. Ve svém současném rozsahu je poškozen vyřezáním řady listů, včetně všech s iluminátorskou výzdobou.

Z fondů Regionálního muzea v Mikulově bylo zpřístupněno dalších pět kodexů a jejich částí. Rokem 1416 je datován opis teologického slovníku Floretus, který podle českých marginálií vznikl na území českého státu (MIK 6373), také části teologického sborníku MIK 6369 jsou datovány, a to do roku 1475. Pod signaturou MIK 6391 jsou uloženy zlomky misálu 14.-15. století. Novověké kodexy zastupuje německý opis části řehole třetího řádu sv. Františka (MIK 6390) a sborník právních textů (MIK 6371).

Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově zpřístupnila v roce 2019 36 novověkých rukopisů a jeden starý tisk - Českou kroniku Eneáše Silvia Piccolominiho (Pia II.), kterou přeložil a v roce 1510 vytiskl Mikuláš Konáč z Hodíštkova (sign. DR IV 10). Digitalizované rukopisy jsou uloženy na signaturách DA I-DA III a pocházejí z rozmezí od 17. do 19. století. Také jejich obsahová skladba je pestrá: zahrnuje např. soubor liturgických rukopisů premonstrátské provenience, některé získané až v 19. století z území dnešního Německa; odborná pojednání z oblasti přírodních i humanitních věd (např. geologa Jana Tadeáše Antonína Peithnera z Lichtenfelsu nebo historika umění Jana Jakuba Quirina Jahna); konvolut listů jezuitských misionářů a jejich opisů (DA II 15); básně a povídky; opis hudebních děl cisterciáka Johanna Georga Vogta (DA II 20); iluminovaný Kunst-Buch der Pferde (DA II 22); opisy teologických děl a přednášek pocházející z pražského arcibiskupského semináře; záznamy řečí Bernarda Bolzana z let 1808-1818; opisy různých tisků a další texty.

Další skupina digitalizovaných dokumentů NK ČR čítá 19 středověkých kodexů. Nejstarším z nich je rukopis IV.D.7, který byl ve své většině napsán kolem poloviny 11. století ve skriptoriu kláštera v Břevnově, nejstarším doloženém skriptoriu v českých zemích, a obsahuje homilie na evangelia papeže Řehoře I. Rovněž další kodexy jsou převážně českého původu a byly napsány v rozmezí 13.-15. století. Zaznamenávají díla teologická (mj. církevních otců Augustina, Jeronýma, Řehoře a Isidora ze Sevilly), biblické výklady (např. Haymona z Auxerre, Honoria z Autunu, Mikuláše z Lyry, Mikuláše z Gorranu), texty kazatelské a v menší míře církevně-právní, rétorické, astronomické a filozofické. Liturgické rukopisy jsou zastoupeny breviářem druhé poloviny 13. století IV.D.9, který byl podle některých rubrik nejspíše užíván při kostele sv. Víta na Pražském hradě. Iluminacemi jsou zdobeny rukopisy IV.D.10 (figurální iniciála s P. Marií a Ježíškem, po stranách dvojice postav) a IV.E.19 (ornamentální iniciály).

Severočeské muzeum v Liberci v roce 2018 digitalizovalo čtyři novověké rukopisy a soubor 27 úředních písemností. Nejstarším rukopisem je cvičebnice poetiky a gramatiky z doby po polovině 17. století (inv. č. ST 1753), s úřední agendou souvisí kniha cechu pláteníků z Herriedenu z let 1729–1787 (inv. č. ST 703) nebo potvrzení o vykonaných studiích vydané pro Johanna Georga Mayera (inv. č. ST 241). Dále byl zpřístupněn soubor cechovních statut, potvrzení o křtu, výučních listů, kvitancí a dalších dokumentů (inv. č. ST 143), vzniklých v rozmezí let 1527–1802 v severních Čechách.

Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad spravovaná Muzeem Brněnska v roce 2018 digitalizovala pět rukopisů, z toho čtyři středověké. Nejstarším je breviář (R 598), který nechal pořídit opat cisterciáckého kláštera v Sedlci Heidenreich v roce 1308, z první poloviny 14. století pochází rovněž Zlatá legenda Jakuba z Voragine (R 350). Další dva rukopisy s komentářem k Řeholi sv. Benedikta (R 348), resp. s částí breviáře (R 591) byly napsány ve druhé polovině, resp. na konci 14. století. Novověké rukopisy zastupuje světová kronika Jana Nepomuka Klassinga (R 356) z roku 1771, doprovázená četnými perokresbami.

Městské muzeum a galerie Polička zpřístpnilo tisk z roku 1576 (K 355). Jde o Kancionál český, jenž jest kniha písní duchovních evangelistských Jakuba Kunvaldského, k němuž je přidán Nešpor český, složený z žalmuov Davida svatého stejného autora. Počátek a konec tisku nejsou dochovány a byly doplněny rukou, rukopisnými dodatky jsou rovněž Píseň o prorokyni Sibyle a další výpisky na začátku svazku.